Krásné a klidné místo pro uzdravení
Kolečko stojí v místě, kde se pro každého z jeho obyvatel láme život na před a po. Architektura na to reaguje tichem a světlem – hmota domu je soudobá, otevřená, prosvětlená do hloubky, a přesto umí být v pravou chvíli uzavřená.
Dřevěné lamely na fasádě fungují jako clona, kterou si obyvatelé sami natáčejí – dům se tak může otevřít ulici, nebo se před ní na chvíli schovat. Prosklené plochy prokládá copilitové sklo, které světlo nefiltruje ostře, ale rozptyluje ho do měkké, mléčné vrstvy – hranice mezi uvnitř a venku je najednou méně ostrá, méně definitivní.
Nahoře, na střeše, kde by jinde byla jen krytina, roste zelený závoj – tráva, keře a záhony, které dům halí do jemnějšího hávu a zároveň nabízejí místo, odkud je vidět celá krajina kolem Prachatic. Je to gesto, které říká, že i nový začátek může být krásný.































